Brno - nenávidím

Brno je pořád plné lidí

někdy je trochu nenávidím

snad se zabavím s vlastními kamarády

milenci ti

mě mezi kamarády nemůžou brát          

,,Můžu ti zavolat?“

,,…se nehodí.“

Vím to, nejsem malá

ale kdybych mu za 5 minut stála

zavřel by mi hubu

zúčastněným by se mělo ulevit

a já si ji můžu večer vyhonit

Nezdá se

přesto v tom neumí chodit

Brno to umí

-          uchlácholit

je mu šumák, že mě někteří lidi

zrovna trochu nenávidí

Zabalená k předání

Cynik má sňatek za nevýhodný obchod

pár let podepsanejch

pak nesporná řízení, vodchod

Skutečný problém jsou bílý šaty

To s panenstvím bych v rámci tradice ještě přešla – je to známá fraška

Ovšem pozice

dokonalýho, nepoužitýho, neposkvrněnýho

zboží, zabalenýho k předání

a ty kecy o barvě domácích spotřebičů

Ani piču!

To mi seškrabuje kůži na rukou zevnitř

Cynik ale nejsem

Jednou jsem viděla k zabalení

barevný, duhový, nádherný

Potencionální ženich by si z té krásy sedl na prdel

Ochladit se

Někdy se nechceš koukat na nápisy na dveřích

chceš se dívat jen na kachličky, na šedý a černý

znám tě celkem dobře – chceš splynout v nich

chladí - v tom bývaj vždy přívětivý, věrný

 ,,seš jako fakt trapná“ říká tvoje ségra

Je ti trochu špatně, tak je chceš obejmout

po opití se do nich vpít

a už se nezvednout

Ticho

Flákaj se u Čedoku

a myslej, že se jim hroutí svět

je jisté, že jako já nevědí nic -

neviděli mého přítele nevyvádět

Čtyři kovadliny - sen každýho hromadiče

Právě ve chvíli, kdys myslel

že už smíš uchopit Vyčerpaný

tak mi na nohu spadl kus kulatiny

Další odpustek tě zabolel

protože jsme jím poznamenaný

v oparu kolem tíže čtvrtý kovadliny

Pak vlastní sen ti naletěl

a objekty tvý touhy jsou nemocný

touto dobou kovy mění na rostliny

Jsou transformovaný

jak veterán
tak kontejner na zdechliny