Nebylo to ani tak rozbořený stavení
ne jako malebná
rujna
vůbec jako katalog
vysněnejch
na klíč
…
kyčel mě bolívá
už od dvaceti
(asi je to jedno)
ale umřít můžu v
minutě
nebo z hodiny na
hodinu
neznamená že se
vykašlu na kvalitu
týhle hodiny
v polorozbořeném
domě
ani rujna
ani katalog
ani blond ani
bruneta
co se mnou tuhle
hodinu tráví
(sedí vedle mě)
ztraceného času
litovat nebudu
odbíjelo nám to
celkem svěže
Odbíjelo nám to
celkem svěže
za hodinu bude zase
něco jinak
něco nebude jinak
nebude ještě
neidentifikovatelně
dlouho
Měli jsme někde v
možnostech
i revoluci
ale naší generaci
byla upřena
dovednost
konstruovat vize
budoucnosti
nějak se to nemáme
od koho naučit
nějak se to stalo
nebezpečným
ale můžeme třídit
odpad
šetřit vodou
to každej
děti mít budeme
co je naučíme
nevím
nikdo si to moc
nepředstavuje
jsme naladěni
postapokalypticky
přestože
apokalypsa rozměru
rozsahu science
fiction
rozlohy fantazií
scénáristu
posledních čtyř dekád
tak taková ještě
nenastala
dnes a už na věky
je jasné
že apokalypsa
probíhá právě teď
plíživě a
nenápadně
pomalu ...
vlastně docela
svižně
Takže to po nás
bude potopa
a ne proto
že bychom byli
velká voda
- proto, že zaspíme
dílčí proudění sraček
- proto, že
nebojujem ani s vlastními problémy
- proto, že na
vlastní marnosti našich malých já
necháme si napsat
antidepresiva
být z něčeho
nešťastnej
nebo mýt problémy
není nyní v
normách
hodina nám odbíjí
nenáročně
a nedramatizuje to
(použít dělohu a
zaplácnout tak smysl života nestačí
svobodný matky
stejně sotva zaplatí bydlení)
jak říkám
nedramatizuje to
Ze stínu
pochybností vyvěrá
plíživá
apokalypsa
lehká a atraktivní
netíží tebe ani
tvýho psa
na kterýho balíš
holky
- taky se nechám sbalit
tvůj bezstarostnej
pohled
mě žhaví
Tak mě teď
nezchlaď nějakou blbou hláškou
ať nám to třídění
odpadu
a šetření vodou
a každýmu
odbíjí celkem
svěže
