Oblékne nás husí kůže
všude
osvobození dryád
od šumění co
zebe
Dech který
vzalo nám překvapení
kamenem pohnul k životu
naplnil jeho dutiny a
rytmus probudil orgány
po věky spící
A že do žil se navrátila pěnivá krev
i svaly rozhýbaly neměnnou šeď
kamene hrubě
ze
kterého tělo vylamovalo
se
pověsili moje tělo za vlasy do hlučící hudby
kolem se vznášeli obrovský lehoučký sněhový vločky
vločky a rokenrol
chtěli do bezvládného těla ten riff vepsat
byla to zbytečná práce navíc
už jsem ho zaznamenala do své duše
možná jsem tam takhle vysela spíš za nohy
všechna moje těla vibrovala
žádný z těch těl nebylo tělo děvky
pověsili moje tělo za ruce do ohlušující věčnosti
přímo v místě kde mělo být okno do ulice
byla jsem zmrzlá
byla jsem rozpálená
temnota mě konejšila – taky zbytečně
už mě minula
jako milenka minulá
beze spěchu jsem reflektovala můj poslední text
čas pominul
všechen minulí čas mě pominul
Doručili mi pokyny ke správnému chování u mě doma
nepřišel jsem ale na to jak přimět kanárka aby na ně dbal
na to jsem návod nedostal
vlastní slabost mi nepřála ho vytvořit
a někdy v té době jsem ve své slabosti objevil sílu
Přenechal jsem kanárkům svůj dům
a pokyny k chování u mě doma tak přestaly platit
teď musím dbát doporučení pro bydlení kanárků
Zpívat kdy se mi zachce
nezpívat když se mi nechce
všichni serou na zem
všichni obývají vzduch
vzduch obývá puch
svobody zpěvu
hraj když se mnou nejsi
knot svíčky v šeru trochu dýmí
můžu se do kouře pěkně schovat
abych nedala hned najevo
jak je pro mě snadné levitovat
hraj když se mnou nejsi
můžu zkusit lhát a žárlit na ty co tu byly
ale já jsem jim vděčná že tě pohladily
když jsem se ještě toulala po krajině
a cesty mi ubíhaly všemi směry trochu líně
hraj když se mnou nejsi
nechám tě vyprávět o sirénách
pak se s nimi budu roztáčet v prach
a jako všechny nedostižné krásné ženy
zanecháme otisky jen ve strunách
Konec končí kdykoliv
volím jeden krok za druhým
otáčím se kradmo s krkem zatuhlým
starosti a radosti vpletené do ramen.
Třesu se mezi jeho prsty prastarou zimou
s nutností integrovat beznaděj
všezahrnující život a děj.
Milenec nechápe že je to pozitivní proces
prosím ho o trpělivost
chtěla bych se s ním milovat ale cesta je zavřená
otevřenou branku si musíme vysloužit
otevřenou branku si musíme vymazlit
odplavenou a očištěnou od šmíru.
Dřív jsem se mohla milovat i když mi bylo smutno
ale smutno není to samé jako integrovat beznaděj.
(a Třicítka)
Jaro mě navštívilo teď na podzim
chtělo mi připomenout tu plodivou sílu
A ptalo se mě jako opařené
proč nemám zájem se rozmnožovat
chovat vlastní kuřátka
opatřit si někoho, kdo se bude muset postarat
…. a tak?
Laskavě jsem se ho snažila upokojit
že pro tvoření a plození je vhodná doba po celý rok
A v některém z těch hezkých budoucích roku
si mě ta pravá kuřátka doufám sama najdou
S tebou je mi třicet let
jsem jak coura v šatech od víly kmotřičky
s tebou je mi jedna dvacet
některý jizvy jsem proměnila v písničky
s tebou je mi čtrnáct let
chtěla bych poprvé milovat se z lásky
s tebou je mi devět let
kouzla si schovám do oříšku
s tebou jsou mi dva roky
jsem radostí
s tebou v maminčině bříšku
Věříte v milence, kteří ženu obdarují svou krví?
Jeden takový mi vyprávěl o ženě a růži
na té růži byla připevněna malá ampulka naplněná jeho krví
-
aby se stal skutečným
stačilo mu jen povědět
já v tebe věřím
