Konec končí kdykoliv
volím jeden krok za druhým
otáčím se kradmo s krkem zatuhlým
starosti a radosti vpletené do ramen.
Třesu se mezi jeho prsty prastarou zimou
s nutností integrovat beznaděj
všezahrnující život a děj.
Milenec nechápe že je to pozitivní proces
prosím ho o trpělivost
chtěla bych se s ním milovat ale cesta je zavřená
otevřenou branku si musíme vysloužit
otevřenou branku si musíme vymazlit
odplavenou a očištěnou od šmíru.
Dřív jsem se mohla milovat i když mi bylo smutno
ale smutno není to samé jako integrovat beznaděj.
Žádné komentáře:
Okomentovat