Co když jsem tě sem zatáhla jen pro své potěšení?

 

Co když jsem tě sem zatáhla jen pro své potěšení?

Možná jsem ti zalhala vzhledem k dnešnímu dni

a vábila tě pravdou starou tak, že ji lze už jen beze slov zpívat

možná jsem si půjčila melodii, možná celou kletbu, jako citát

Co když jsem tě uvěznila všemi těmi možnostmi k odchodu?

Snad jsem ti úmyslně poskytla výraznou výhodu

a byla jsem tak upřímná až jsem pohřbila společnou řeč

a zkoušela stále pořád drzeji co všechno neuneseš

Snad jsem natolik proradná vlákala tě do smoly, co se na mě lepí?

Možná jsem nikdy matkou být nechtěla a teď toužím po dítěti

Snad jsi mě zrovna tak přivábil a netušil jak mě to změní

že je nám souzeno putovat kde jsou věci nudné a každodenní

Snad - tak jako tak - si přeji Tě prostě milovat

(inspirováno písní Wolf Larsen ,,If I Be Wrong" )

Vysočina

Od malička nás doprovázel šum lesa

i tam kde z lesa kostry zbyly

šuměl

mohli jsme to cítit ale necítili

i ze dřeva jsme 

jak tupé špalky 

Zahrabali jsme kostry do země

poplakali a pili

a radovali se z nového růstu

že i po nás kostry zbyly

a nové hluché špalky 

zas pokvetou

 

Konstelace

 

vidím tvou bolest

kutálet ta slova

nechat je letět

mrazit jako nebezpečný déšť

mrazit jako slovní obraty

hladit jako slovní obrazy

křehká linka šeptá - nepopisovat

ne de fi no vat

šeptá že křídla má proto aby letěl

ne proto aby se mluvilo o jejich hezké barevnosti

v běhu událostí v běhu 

zastavit se a naslouchat

dozvědět se k čemu má ruce

k čemu ústa

dozvědět se že až tě jimi najde už je nepotřebuje

dozvědět se že když tě najde už nic nepotřebuje

protože je jedno s tebou

uvidí tvou bolest

Zaslechnutá dlaň

 

Mizející v dálkách voněla po perníčku

vzpomínka na babičku

několikrát převyprávěná

hrající roli hlavní 

ve slohové práci bez nadsázky

,,zahraj na babiččinu citeru, zahraj z lásky"

písničko kdesi v opilosti zaslechnutá

opomíjená dokola zpomaleným textem

pokřivená zjednodušenou myšlenkou

vyvezou tě na lanovce k vršku světa

jako pozvednutou dlaň

černokněžník u perníkového krbu

vtáhne tě tam?

Jak jsem si všimla, že mě někdo pozoruje/Pozorovatel

 

Emoce to byla tichá

vzdálenost mezi břehy měřila oblázky

křehkými stébly

odstřižky z balícího papíru zdobeného hvězdičkami

byla jako poslední krok do neznáma

poslední krok do neznáma

byl výzvou ke změně taktiky

přimělo mě to opřít se do svalů středu těla

opřít se do středu svého jednání

nechtít změnit minulost

- je pošetilé

chtít změnit minulost

kvůli názoru třetí osoby

- je pošetilé a zrádné

mou oblíbenou masku si nasadím na záda

chechtá se hloupému sexistickému vtipu

ve své nekorektnosti je brilantní

v humoru je skutečně sama sebou

nemusí skrývat rozesmátou bestii

neskrývá že jsme všichni takovou bestií

a to jí činí do morku kosti soucitnou maskou

obeznámenou s podstatou lidskosti

masku si nasadím už na věky

na záda - na prsa - na boky

masku nahoty

přes husí kůži rozechvělou strachem

vyhlodaly mi ji na tvář pochybnosti

kterým se nebudu hloupě bránit

před každým pozorovatelem

obalím se mým niterním nitrem

maskou nahoty a pravdy

před každým pozorovatelem

pozorným a přesným

nechávajícím si své závěry pro sebe