Jak Mirkovi jednou tekla krev z nosu

 

jako tichý poutník se neostýcháš promluvit

jen to dosud nebylo třeba

krev z nosu teče stejně potichu

každému poutníku

krev z nosu putuje jako poutník

je-li to třeba

Hniloba pravd

Rodiči!

objímáš mě kolem těla, pasu, nohou i každého prstu

cením si toho, co mi nenalháváš

až umřu, budeš to vědět

tak jako o spoustě jiných nespravedlností budeš vědět

Milenko, bratře!

objímáš mě kolem těla, pasu, nohou i každého smítka hlíny za nehtem

otevírám strašlivé hloubky ženství

usmívám se jindy si popláču

protože dozrávám z vláhy uhnívajících pravd

Hra na kdo je to

Jasná tvář tuláka bezdomovce

strhaná tvář otce párečku dětí

na prví pohled úspěšný podnikatel

určitě je to prožraný bohém a snob

nebo jen chlápek co neví kdy je dost

jasná tvář smolaře s vychcanými kamarády

šedivá tvář bratrovraha

chlápek co si odseděl

možná ho žena vykopla z domu

polibme si komu

To je chlap tak spokojenej, že se na hladině odráží dvakrát

Brumlá pod fousy hladce oholené tváře

kde je ta záře?

kde je ta záře?

Nanečisto

 Tak jsme si to zkusili nanečisto

nemáme rozpočet na celý seriál

ani nápady na kvalitní dokument

jen takový zábavný povídkový film

přejedli jsme se a nezbylo místo

jeden dílek z puzzlí nezapadal

chvíli strávíš do sebe pohroužen

ale pořád jsi v nejlepších letech

tak dvě tři standardní manželství máš před sebou

Břitký břit

Některé věci nemůžeš rozetnout

netrvají dlouho

existovat už ale budou

Jak tělo vypráví o něžnosti

Jednou padnu jako podmáčený strom

moje tělo bude omývat proud vody

odnese všechnu tkáň a hnilobu

slunce mě vybělí

jako nevěstinku

tajemně tělo žilo

tajemně zetlí

navrátí se

hvězda, která bude už vědět

přesto že jen tělo vezdejší

jí mohlo vyprávět o něžnosti

Nejsem ve své kůži - říká se

 

Nejsem ve své kůži - říká se

jsem ve své kůži kterou ještě neznám

prosím nesvlíkej mě tentokrát

pomiluj mě oblečenou

ať tu kůži neztratím někde v šatně

chvilku ji pozorujme

jé podívej jak je přilnavá

jak těsně se dotýká mě i tebe

jako podzimní vlaštovka nás překvapila

Jak jsem se zase zcela nevině zapletla

Jen vršení se nejistot a bahna

na bahna ve kterých už šlapu

jako po koberci z malovaných květin

našlapuju

Zármutek a Litování Se na mě volají

ať si prej klidně přisednu

přece je nebudu pořád diskriminovat

aby z toho že jsem takovej lůzr

taky něco měli

věčně tím krmím Sílu, Charakter a Vděk

tak se tedy přidám na večeři

nezávazně posedět

Jo

je s nimi k Uzoufání Nuda

ale líbím se jim

nechtějí mě jen tak pustit domů

prej se přidá ještě Depka

a s ní se rozhodně nudit nebudu

tak věřím tomu

….

Ta rajda paří až do úplnýho vyčerpání!!

tuším že tenhle večírek budu dospávat měsíce

Depko!

Jsem jenom človíček!

Jak jsem rozfoukávala

Rozzáří tě daleko na všechny strany

všechny strany s láskou stravuje

za to se stydí stydí

v dýmu rodí hvězdy

skrz plameny ze svých řad

a v popelu kypí novým životem - na jiskrách

Láska (ty jo)

 

Rozevírá přede mnou

si šaty

odhaluje hrudník víc než na kost

v linii prs jí vibruje vzrušení a stud

a já pořád nechápu proč nemiluje prince z pohádky

ty jo

 

Mastnej flek na zdi

po objetí dvou motýlů

jen pel

Namalovala jsem si tvoje rty
a dýchám do nich tence – o pomoc
v hrdle se mi zasekl šepot řeky

(šeptám jako řeka)

jsem řeka

odloupla jsem slupku, co už nemůžu oblíknout
zkusím to a vypadá to směšně
jako kabát v sauně

ztlum svůj štěkot, srdce moje
v křehkou linku --------------------------------  

(Ach vesmíre, ach papírová taško z Kauflandu)

Kráčíme

jak prosté

jen jdeme

prostředí po dešti je součástí chůze

celé tělo je součástí chůze

Celé tělo je součástí chůze

i celá mysl je součástí

samozřejmě

kráčíme-li vedle sebe takhle samozřejmě nejsme zrovna tak součástí…

jeden druhého?

A najednou mi oznámíš

,,teď jsem málem zazpívala…“

jdeme chvíli dál a já si říkám, že by bylo hezké, kdybys zazpívala

proč to bylo málem?

proč jsi nakonec nezazpívala?

proč jsi tak rychle dospěla?

minu tě

proč se nakonec staneš někým jiným?!

Tvou duši slyším zpívat, ale ty nikdy nevydáš hlásku

Dosnova snová

Kdyby měla jen jedno oko

jaké by byly její šance

stát se ?

Rozpoutaný rozum (reakce na sonet 55.)

Věže nestaví aby si pamatovali

rým nevtiskne jejich plytkému vědomí

smaže, roztrhá co slavně neudělali

a vy s ním jste se slavit na troskách jali

rozpoutaný rozum neuznává bratry

rum už taky není tak univerzální

psaný jedinou větou přímo na rukách

zapomnění vyhnou se doslova srdcem

krásy v jizvě dědičné zapečeny

pokolení nesou v kódu muže, ženy

časy jsou nelineární, simultánní

vstaneme v rodových jizvách beze strachu

mé naproti je totiž rovno tvému vstříc

Jak skončila jedna dětská láska

Jak začala jedna dětská láska?

to si budu muset vymyslet

ale jak skončila si pamatuju:

Někdy jakoby zpíval pro dívku

líbilo se mu říkat jí, že je krásná

bylo to snadné, protože to byla pravda

Někdy určitě zpíval k Bohu

k obrazu jeho stvořen aby pochyboval

a to i v akorátní výšce v kterou jsme narostli

a vyrostli jsme dřív než nás ubili malostí

Jenže Adam už zemřel když nám bylo 28 let

nestihl mi o všech pochybnostech povědět

Kolíbání ubíhalo v tom samém teď

a líbání statické - razítko na závěť

Jak jsem jednou telefonovala s Viktorem

Někdy bych chtěla

na tebe mluvit až do usnutí

zdálo by se ti jaké je bydlet v majáku

přinášet v botech písek a vítr

nezajímat nikoho a

znamenat mnoho pro mnohé

vlny páchají na skalách

moře tříštivých zlomenin

rozpolcených společenství molekul vody

která řve: živote!

povlnostní podmínky už tě kontaminovaly

a zůstanou ti i po probuzení

kdy hlas nezapomeneš

29,90

Tak jestli tohle koupíš za 29,90

                   asi je to náš konec

                           naše smrt † X

Strange love

to už známe

to překonáme

ale jestli tohle koupíš za 29,90

      tak u mě klesneš až na dno

                  <- jedu kolem lomu

    klesneš u mě až na dno lomu

Šipka Boží

Hledám způsob jak to udělat

tentokrát je nicnedělání příliš

V popředí taky stála skála

a nabyla skálou spíš zástěnou

nesměle jsem se k ní tiskla

ALE

všudypřítomné ALE

je všemohoucí šipka Boží

Dobrodružka (reakce na sonet 107.)

Světa málo znalá dobrodružka malá

sní valné vyprávění ze stop medvědů

hledí skrze jejich obhroublé projevy

zničení iluzí je nevyhnutelné

lunu může klidně vzývat dvakrát týdně

předzvěstím zavírat krám rovnou před nosem

trůnu lichoosému vystavit v odiv

dním upíjet noci, loudit na hřebeni

doba dobrodružství není nasmlouvaná

bezmocná dobrodružka nic nesmí vzít zpět

zloba ji skrze vyčerpání ani netrkne

život dá jí přesně to co chtěla přece

nepomine jedinou možnost ,,odměny‘‘

splyne plně s trestem za svou domýšlivost

Jako ulitá

Už jsem tančila na stole bosá

už mi nenápadně hladil prsa

už už mě lákal k sobě do ulity

Povídám:

,,Pohlaď mi prsa všem na očích,

ať je to sprostý a nepokrytý.

Pak přijdu k tobě do ulity,

klidně i poklidit ti.“

Gratuluju k narození

Na hladině plavalo jedno lněné semínko

nějak to začít muselo

Ve vlastní tváři vídám rysy svého nenarozeného bratra

svého bratra nenarozeného

Kámen krve mi ho z těla nevyplavil a nemyslím, že se tak někdy stane

Nemůže vidět, že žere můj vzduch, mýma očima však vidí nevídané

I neexistující mrtvé si někdy musíme nosit s sebou

abychom mohli reflektovat

abychom mohli relaxovat

abychom nebyli sami

Kolik je pravd, dědo?

Za co ti zuby vytloukli

a vzali hodiny života

a museli tě i strašně zmlátit

za vlastní lži – nafouklý

Po letech mě to pořád dere

pořád mě to strašně bolí

pořád mám ústa plná krve

neplivu – polykám je vřele

Pořád mám zlomený ruce

nesahám jimi – dotýkám

za pravdu

nezvratně

nenávratně

kolik jich znám – polykám vřele

tolika pravd se dotýkám

Ne každému se zapalujou lejtka

Prvosenky

první pšenky

a ty první v šenku

Hurá jaro!

Kde se vzalo, tu se vzalo

Hruška

V dětství jsem uviděla mezi listy staré hrušky

modré oko

co konejší mě a dráždí v dojmů snůšky

a nikdy nerozluštím ve znění plném

modré oko

co přináší mi

kolem

blikne poprvé - posun nebo gesto?

blikne podruhé - už ho hledám na jisto

gesto nebo hruška akorát

a zdá se bude to tak napořád

Kýžené odmítnutí

Kýžené odmítnutí – sladké nechání ladem

na mysl mi vyvstane několikrát za den

Budu tě mít dvanáctkrát do roka

je to jak lusknutí

trvání hluchýho místa
a fakt
že takhle povrchně
se modlí jenom ateista

Budu tě mít dvanáctkrát do roka

král mincí mi dal dobrou radu

hraje mi do karet
vyhnout se pádu?

jen vůle je směrodatná

jen tvrzení, za kterým mohu stát

je smlouva platná         

Budu tě mít dvanáctkrát do roka

je to jak lusknutí

trvání hluchýho místa

- platná výpovědní lhůta –

podepíšu ji z ohnutá

tichem protknutá

kýženě odmítnutá

Proto i peklo v ráji srdce mám

Labyrint světa trochu znám

a trochu neznám - vítám napětí

Proto ve světě očekávám
peklo i nebe

křišťálově znám ten fakt

potkám ho až budu připravená

oddat se důvěře

v peklo! 

- co je jeho tam dostanu

v nebe!

 – tam vše naložím já jemu

z mojí tlamy a jeho srsti

z mýho šílenství a jeho nákazy

to pak rozložíme na dvoje ramena

a bude dobře

nekonečně dobře

A to je víra kterou v ráji srdce mám

v jednadvacátém století

Něco vážného z umění odchází

Pochůzky odložím do podpaží

v posledním podlaží instituce

posadím se na zem

chladná hlava se mi chladem zavaří

v jediném podpaží instituce

úsměv - není

strach tmama – už není

ani ze slova smrt

ani z tématu smrt

ani ze smrti tvýma rukama

pro umění

jako laciný trik 

jala jsem se schovat pod lampu

tím nejpřehlednějším úskokem

abychom se mohli tahat všem na očích

a honit si sundaný trika

nabarvit a stát

umění konat úkladně

vyčurat grant

dát