Někdy bych chtěla
na tebe mluvit až
do usnutí
zdálo by se ti jaké
je bydlet v majáku
přinášet v botech
písek a vítr
nezajímat nikoho a
znamenat mnoho pro
mnohé
vlny páchají na
skalách
moře tříštivých
zlomenin
rozpolcených
společenství molekul vody
která řve: živote!
povlnostní podmínky
už tě kontaminovaly
a zůstanou ti i po
probuzení
kdy hlas nezapomeneš
Žádné komentáře:
Okomentovat