Na hladině plavalo jedno lněné semínko
nějak to začít
muselo
Ve vlastní tváři
vídám rysy svého nenarozeného bratra
svého bratra nenarozeného
Kámen krve mi ho
z těla nevyplavil a nemyslím, že se tak někdy stane
Nemůže vidět, že
žere můj vzduch, mýma očima však vidí nevídané
I neexistující
mrtvé si někdy musíme nosit s sebou
abychom mohli
reflektovat
abychom mohli
relaxovat
abychom nebyli sami
Žádné komentáře:
Okomentovat