Pořád vnímám i život, ve kterém jsme se nerozešli
nežiju ho
ale tak nějak cítím, jak probíhá někde jinde
kde jsme nechali domov mezi otevřenými dveřmi
ale není to nic o čem sním, věř mi
kolik spřízněných duší máš i tolika pravd se dotýkáš
tak je to ona která je ti tak povědomá
tvým úkolem je plnit její přání
je to úkol hodný muže
zanechat svou svobodu a svěřit ji do péče ženy
srdce budou zpívat kde struny zůstanou oněměny
jenže ty nejsi pouze mužem
oči laní dna nedohlédneš - ani hromady třpytivého kamení
ani zranění
ze života, ve kterém jsme se nerozešli
Žádné komentáře:
Okomentovat