Eniky beniky zelný knoflíky
skleněný očička plyšového pejska
odejde odtančí odpráskne dospěje
a dušička si vejská
odejde odtančí odpráskne dospěje
nebo se jen ozve strašlivá rána
komu ta rána spočine v náručí
komu je spočítána
hrana
Eniky beniky zelný knoflíky
skleněný očička plyšového pejska
odejde odtančí odpráskne dospěje
a dušička si vejská
odejde odtančí odpráskne dospěje
nebo se jen ozve strašlivá rána
komu ta rána spočine v náručí
komu je spočítána
hrana
Dopřeji si trochu kuráže a pak loudím zbytky
zbylo ale dost málo z toho co jsem porozbíjel a rozkradl
nebo jsem jen rozdával dobře míněné rady?
Moje dcera je taky slušná zlodějka
jsem pyšný o dceru jde především
... sice celá tak nějak zesinala
zplesnivěla jako dobrý sýr...
ale jak si s radami poradila není můj talíř
já si jdu jenom pro to co z ní zbylo
zbylo líto
Líto mi to není – nevidím si na vlastní plíseň
ale uvnitř chřadnu strach a tíseň
dceru nemám
nějak jsem zestárl a vlastní rady mě dohnaly
každý můj dnešek je jak bluesový kytary
Podél loktu a po hřebeni klíční kosti
po turistické stezce úst
vydám se na pouť kde nehrozí strádání
navštívím poutní místa všechna bez pokání
Na rozcestí vydám se směr k tomu co jsi zač
pryč od domněnek jaký bys být měl
napříč tělem poddajné krajiny
jsi odrůda co hrdě přijímá mou péči
s každým krokem hmatám blízkosti do daleka
...
vše z tebe popiju a pojím
kde kdo by řekl že je láska taková nuda snad?
je klid a pokoj a spokojenost bez dramat
Pořád ke mně vztahuje ruce než jsme se objaly
věčná je
jako ztráta vždycky bude v naší minulosti
jako loňská sklizeň a předloňská neúroda
a před tím – jak to bylo snad
co bylo bylo
nezbývá než vzpomínat
A bylo bláto, mandarinka od Mikuláše
byl a nebyl to u jezera les
mám dnes co jíst a pít
a na kraji lesa smím prodlévat
záleží mi na tom snad?
Je to jedno a není to lhostejné
totiž pořád ke mně vztahuje své ruce
když žila byla v pořádku jen tu a tamhle
a zemřela náhle
jak to, že když už nežije
- všude kolem je?
Pro svoje dobro prozři mýma očima
toho co sám bytostně nesnáším
tě totiž nejlépe uchráním
můžeš věřit – samozřejmě jen mě
mám tě hluboko v srdci
to rozhoduje o všem
hlavně o srdci tvém!
moje čisté úmysly se stanou platnou měnou
víc není třeba pohled stranou
tak zavři pevně svoje oči a prozři těma mýma
o tolik chytřejšíma
hlavně žádnou falešnou změnu k lepšímu
věci jsou přece nejlepší jak byly
pro svoje dobro zapomeň co tě zkušenosti naučily
naučil jsem se to jistě lépe
Všechno to, příteli, nechej za námi
a - nech se zachránit!