Pořád ke mně vztahuje ruce než jsme se objaly
věčná je
jako ztráta vždycky bude v naší minulosti
jako loňská sklizeň a předloňská neúroda
a před tím – jak to bylo snad
co bylo bylo
nezbývá než vzpomínat
A bylo bláto, mandarinka od Mikuláše
byl a nebyl to u jezera les
mám dnes co jíst a pít
a na kraji lesa smím prodlévat
záleží mi na tom snad?
Je to jedno a není to lhostejné
totiž pořád ke mně vztahuje své ruce
když žila byla v pořádku jen tu a tamhle
a zemřela náhle
jak to, že když už nežije
- všude kolem je?
Žádné komentáře:
Okomentovat