Eniky beniky zelný knoflíky
skleněný očička plyšového pejska
odejde odtančí odpráskne dospěje
a dušička si vejská
odejde odtančí odpráskne dospěje
nebo se jen ozve strašlivá rána
komu ta rána spočine v náručí
komu je spočítána
hrana
čtvrtek 5. září 2024
Eniky beniky zelený knoflíky
Dcera
Dopřeji si trochu kuráže a pak loudím zbytky
zbylo ale dost málo z toho co jsem porozbíjel a rozkradl
nebo jsem jen rozdával dobře míněné rady?
Moje dcera je taky slušná zlodějka
jsem pyšný o dceru jde především
... sice celá tak nějak zesinala
zplesnivěla jako dobrý sýr...
ale jak si s radami poradila není můj talíř
já si jdu jenom pro to co z ní zbylo
zbylo líto
Líto mi to není – nevidím si na vlastní plíseň
ale uvnitř chřadnu strach a tíseň
dceru nemám
nějak jsem zestárl a vlastní rady mě dohnaly
každý můj dnešek je jak bluesový kytary
Na turistické stezce úst
Podél loktu a po hřebeni klíční kosti
po turistické stezce úst
vydám se na pouť kde nehrozí strádání
navštívím poutní místa všechna bez pokání
Na rozcestí vydám se směr k tomu co jsi zač
pryč od domněnek jaký bys být měl
napříč tělem poddajné krajiny
jsi odrůda co hrdě přijímá mou péči
s každým krokem hmatám blízkosti do daleka
...
vše z tebe popiju a pojím
kde kdo by řekl že je láska taková nuda snad?
je klid a pokoj a spokojenost bez dramat
Balada (Všude kolem je!)
Pořád ke mně vztahuje ruce než jsme se objaly
věčná je
jako ztráta vždycky bude v naší minulosti
jako loňská sklizeň a předloňská neúroda
a před tím – jak to bylo snad
co bylo bylo
nezbývá než vzpomínat
A bylo bláto, mandarinka od Mikuláše
byl a nebyl to u jezera les
mám dnes co jíst a pít
a na kraji lesa smím prodlévat
záleží mi na tom snad?
Je to jedno a není to lhostejné
totiž pořád ke mně vztahuje své ruce
když žila byla v pořádku jen tu a tamhle
a zemřela náhle
jak to, že když už nežije
- všude kolem je?
Zavři pevně svoje oči!
Pro svoje dobro prozři mýma očima
toho co sám bytostně nesnáším
tě totiž nejlépe uchráním
můžeš věřit – samozřejmě jen mě
mám tě hluboko v srdci
to rozhoduje o všem
hlavně o srdci tvém!
moje čisté úmysly se stanou platnou měnou
víc není třeba pohled stranou
tak zavři pevně svoje oči a prozři těma mýma
o tolik chytřejšíma
hlavně žádnou falešnou změnu k lepšímu
věci jsou přece nejlepší jak byly
pro svoje dobro zapomeň co tě zkušenosti naučily
naučil jsem se to jistě lépe
Všechno to, příteli, nechej za námi
a - nech se zachránit!
čtvrtek 2. listopadu 2023
Pořád vnímám i život, ve kterém jsme se nerozešli
Pořád vnímám i život, ve kterém jsme se nerozešli
nežiju ho
ale tak nějak cítím, jak probíhá někde jinde
kde jsme nechali domov mezi otevřenými dveřmi
ale není to nic o čem sním, věř mi
svěřit svou svobodu do péče ženy
je úkol hodný hrdého muže
srdce mohou zpívat
kde struny zůstanou oněměny
jenže ty nejsi pouze mužem
oči laní dna nedohlédneš - ani hromady třpytivého kamení
ani zranění
ze života, ve kterém jsme se nerozešli
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)