(Ach vesmíre, ach papírová taško z Kauflandu)

Kráčíme

jak prosté

jen jdeme

prostředí po dešti je součástí chůze

celé tělo je součástí chůze

Celé tělo je součástí chůze

i celá mysl je součástí

samozřejmě

kráčíme-li vedle sebe takhle samozřejmě nejsme zrovna tak součástí…

jeden druhého?

A najednou mi oznámíš

,,teď jsem málem zazpívala…“

jdeme chvíli dál a já si říkám, že by bylo hezké, kdybys zazpívala

proč to bylo málem?

proč jsi nakonec nezazpívala?

proč jsi tak rychle dospěla?

minu tě

proč se nakonec staneš někým jiným?!

Tvou duši slyším zpívat, ale ty nikdy nevydáš hlásku

Dosnova snová

Kdyby měla jen jedno oko

jaké by byly její šance

stát se ?

Rozpoutaný rozum (reakce na sonet 55.)

Věže nestaví aby si pamatovali

rým nevtiskne jejich plytkému vědomí

smaže, roztrhá co slavně neudělali

a vy s ním jste se slavit na troskách jali

rozpoutaný rozum neuznává bratry

rum už taky není tak univerzální

psaný jedinou větou přímo na rukách

zapomnění vyhnou se doslova srdcem

krásy v jizvě dědičné zapečeny

pokolení nesou v kódu muže, ženy

časy jsou nelineární, simultánní

vstaneme v rodových jizvách beze strachu

mé naproti je totiž rovno tvému vstříc

Jak skončila jedna dětská láska

Jak začala jedna dětská láska?

to si budu muset vymyslet

ale jak skončila si pamatuju:

Někdy jakoby zpíval pro dívku

líbilo se mu říkat jí, že je krásná

bylo to snadné, protože to byla pravda

Někdy určitě zpíval k Bohu

k obrazu jeho stvořen aby pochyboval

a to i v akorátní výšce v kterou jsme narostli

a vyrostli jsme dřív než nás ubili malostí

Jenže Adam už zemřel když nám bylo 28 let

nestihl mi o všech pochybnostech povědět

Kolíbání ubíhalo v tom samém teď

a líbání statické - razítko na závěť

Jak jsem jednou telefonovala s Viktorem

Někdy bych chtěla

na tebe mluvit až do usnutí

zdálo by se ti jaké je bydlet v majáku

přinášet v botech písek a vítr

nezajímat nikoho a

znamenat mnoho pro mnohé

vlny páchají na skalách

moře tříštivých zlomenin

rozpolcených společenství molekul vody

která řve: živote!

povlnostní podmínky už tě kontaminovaly

a zůstanou ti i po probuzení

kdy hlas nezapomeneš

29,90

Tak jestli tohle koupíš za 29,90

                   asi je to náš konec

                           naše smrt † X

Strange love

to už známe

to překonáme

ale jestli tohle koupíš za 29,90

      tak u mě klesneš až na dno

                  <- jedu kolem lomu

    klesneš u mě až na dno lomu

Šipka Boží

Hledám způsob jak to udělat

tentokrát je nicnedělání příliš

V popředí taky stála skála

a nabyla skálou spíš zástěnou

nesměle jsem se k ní tiskla

ALE

všudypřítomné ALE

je všemohoucí šipka Boží

Dobrodružka (reakce na sonet 107.)

Světa málo znalá dobrodružka malá

sní valné vyprávění ze stop medvědů

hledí skrze jejich obhroublé projevy

zničení iluzí je nevyhnutelné

lunu může klidně vzývat dvakrát týdně

předzvěstím zavírat krám rovnou před nosem

trůnu lichoosému vystavit v odiv

dním upíjet noci, loudit na hřebeni

doba dobrodružství není nasmlouvaná

bezmocná dobrodružka nic nesmí vzít zpět

zloba ji skrze vyčerpání ani netrkne

život dá jí přesně to co chtěla přece

nepomine jedinou možnost ,,odměny‘‘

splyne plně s trestem za svou domýšlivost

Jako ulitá

Už jsem tančila na stole bosá

už mi nenápadně hladil prsa

už už mě lákal k sobě do ulity

Povídám:

,,Pohlaď mi prsa všem na očích,

ať je to sprostý a nepokrytý.

Pak přijdu k tobě do ulity,

klidně i poklidit ti.“

Gratuluju k narození

Na hladině plavalo jedno lněné semínko

nějak to začít muselo

Ve vlastní tváři vídám rysy svého nenarozeného bratra

svého bratra nenarozeného

Kámen krve mi ho z těla nevyplavil a nemyslím, že se tak někdy stane

Nemůže vidět, že žere můj vzduch, mýma očima však vidí nevídané

I neexistující mrtvé si někdy musíme nosit s sebou

abychom mohli reflektovat

abychom mohli relaxovat

abychom nebyli sami

Kolik je pravd, dědo?

Za co ti zuby vytloukli

a vzali hodiny života

a museli tě i strašně zmlátit

za vlastní lži – nafouklý

Po letech mě to pořád dere

pořád mě to strašně bolí

pořád mám ústa plná krve

neplivu – polykám je vřele

Pořád mám zlomený ruce

nesahám jimi – dotýkám

za pravdu

nezvratně

nenávratně

kolik jich znám – polykám vřele

tolika pravd se dotýkám